Po katastrofě v Rajském údolí se Anna a Harry vydali ke svým nejbližším sousedům, přátelům Simonovi a Margaretě Armstrongovým. Margareta je okamžitě zavedla do volného pokoje, dala jim čisté šaty a více jídla, než snědli za předchozí měsíc. Celé dny seděla s Annou a držela ji za ruku, zatímco Anna plakala a truchlila pro Franka. Ale po týdnu začal Simon trousit komentáře o Annině odchodu. Prezentoval tu myšlenku soucitně, ale za jeho starostmi se skrýval zřejmý osten. „Frank by nechtěl, abys navždy žila z našeho milosrdenství. Bude pro tebe dobré, když začneš nový život mimo tuto zemi.“ „Tohle byl můj nový začátek,“ odsekla Anna.

Při pomyšlení na návrat do Rajského údolí se otřásla hrůzou. I kdyby měla dost síly, aby domek a farmu zrekonstruovala sama – což neměla –, nemohla by tam znovu žít. Vzhlédla k Margaretě pro podporu, ale ta náhle oněměla. Bylo jasné, že mezi manželi došlo k výměně názorů a že Margareta spor prohrála. Padlo rozhodnutí a Margareta nemohla udělat nic, aby Anně pomohla. „Bůh ti ukáže správnou cestu,“ řekla Margareta vřele, ale nevzhlédla od výšivky. „Můžu si u vás na živobytí vydělat, jestli ti tohle dělá starosti,“ žadonila Anna. „Můžu umývat nádobí a prát, vařit a uklízet, jako jsem to dělala předtím.“