Holly byla nadšená. Tohle bude senzační rande. Možná ještě lepší než se nechat postřílet partou puberťáků a pak jíst skvělé sushi. A taky se k tomu dokonale hodilo počasí, což jí dělalo největší starost. Dá se to dělat i v dešti, ujistil ji ten chlápek, když je objednávala. Bylo by to jen trochu složitější. Někteří lidé to tak mají radši, tvrdil, ačkoli tušila, že ji jenom balamutí. Nechtěla, aby strávili odpoledne tímhle způsobem. Díkybohu déšť nakonec nehrozil, i když to bylo o fous. Od čtvrtka do soboty od rána až do večera pršelo a každý večer chodila spát celá vynervovaná. V neděli ráno ale otevřela oči a zjistila, že je po celém zataženém týdnu úplně čistá obloha.

„Budeš potřebovat věci na převlečení,“ řekla Benovi, když spolu večer stáli na štěrkovém plácku mezi jejich domovy. „A nemělo by ti vadit, pokud se trochu umažeš.“ Volila opatrně slova, aby moc neprozradila. „Měl bych vědět ještě něco?“ zeptal se. „Ne,“ odtušila, neschopná potlačit široký úsměv. „Jen prostě přijď a buď připravený na legraci, to je vše.“ Přikývl a zadíval se jí do očí. „To myslím zvládnu.“ Vyráželi krátce po poledni. Caroline si vzala v cukrárně odpolední směnu a připojila se ke Drey s tím, že je skoro jistě čekají hektické chvíle.