Za zavřenými dveřmi táta podobně jako ostatní nic nepředstíral – já se s jeho osobností musela smířit – ale ve společnosti, mezi lidmi, byl někdo jiný. Ve své bowlingové partě nebo před sousedy se strašně naparoval, a když ho vzali zpátky do Armády spásy, dmul se pýchou. V naší komunitě byl někdo. Byl to vážený otec, zbožný muž, který vždy stál za svou manželkou, přestože ona dělala jenom problémy. Byl to hodný muž. Takový názor přece koluje o všech tyranech, nebo ne? Zatím jsem kolem něj jen našlapovala, ale konečně bych měla vyložit karty na stůl. Nerada na něj vzpomínám, ale pokud bych měla popsat jeho vzhled, uvedla bych, že byl vysoký a měl šedohnědé vlasy s vyčesanou vlnou. Oblékal se podle nejnovějších trendů a vždy chodil upravený.

Zevnějškem chtěl nejspíš podtrhnout dojem, že je poctivý občan. Měl rád písničky Jima Reevese, které se mi zprotivily, stejně jako hudba Roye Orbisona, kterou máma pouštěla od rána do večera. Když v sobě neměla kapku alkoholu, byla jako myška a domácnosti velel táta. V jejich manželství byl dominantním partnerem, který se postaral o to, aby dělala vše, co se očekávalo od poslušné manželky. Jak jsem se již zmínila, máma uklízela, pečovala o domácnost, a pokud tomu tak nebylo – ať už kvůli jejímu podnapilému stavu, nebo jeho novým normám, se kterými vyrukoval bez varování – tak nám to dal důrazně znát.