Ginin byt se nacházel na rohu Dvaaosmdesáté ulice a West End Avenue. Dostala jej od rodičů poté, co odešli do penze a přestěhovali se na Floridu. Byl prostorný, se dvěma pokoji a poměrně rozměrnou kuchyní. Přátelé, kteří se mačkali v titěrných špeluňkách a ateliérech, jí ho tiše záviděli. Odhodila tašky do ložnice a mrkla na hodinky. 23.30 v New Yorku, 20.30 v Kalifornii. Rozhodla se, že nadešel čas zavolat Tedovi. Hovor přijal po prvním zazvonění. „Nazdárek, cizinko.“ Hlas měl hluboký a láskyplný, až se z něj Gině podlomila kolena. „Tolik se mi po tobě stýská.“ „Mně po tobě taky.“ „Štve mě, že musím týden trčet v LA.“

Několik minut nezávazně konverzovali, pak se rozloučil se slovy: „Sotva jsi přijela. Je mi jasné, že jsi vyčerpaná. Mě zase čeká několik schůzek. Zavolám ti, až se situace uklidní.“ „Domluveno,“ souhlasila. „Miluju tě.“ „Já tebe taky.“ Jakmile Gina hovor ukončila, uvědomila si, že Tedův nečekaný odjezd do Kalifornie jí hraje do karet. Samozřejmě se těšila, až ho uvidí, na druhou stranu byla vděčná, že může ještě chvíli pustit z hlavy rozhovor, na nějž nebyla připravená.