„Jsem rád, že ses konečně ukázal,“ broukl Jim a pozvedl láhev piva. Ethan si s ním přiťukl a napil se. Už byli dávno po večeři. Dvojčata byla někde venku a John se vytratil za Busterem. Harry se zavřel v kanceláři a nejspíš si vychutnával jeden ze svých doutníků. Jim a Ethan se posadili na zahrádku. „Měl jsem přijet už dávno,“ připustil. „Musíš mít v Sydney hodně práce,“ uklidňoval ho Jim. Ethana bratrova slova sice zahřála u srdce, ale měl pocit, že si jeho pochopení vůbec nezaslouží. Už si ani nevzpomínal, kdy mu najednou přestalo připadat divné, že už dlouho nebyl doma. O prvních Vánocích po Samuelově smrti musel jít do práce. Tehdy zavolal Harrymu a slíbil, že přijede alespoň na Velikonoce. Jenže ani o Velikonocích mu to nevyšlo a najednou tu byly další Vánoce, kdy se Ethan neobtěžoval zarezervovat si let.

Proč se nedokázal přinutit a koupit si letenku? Styděl se, že nebyl se svou rodinou, když ho nejvíc potřebovala? Nebo se chtěl vyhnout Johnovým a otcovým poznámkám? Během prvních dvou let mu Harry ještě občas zavolal, ale rozhovory vázly, a tak je vždycky rychle ukončili. Neměli si co říct. S ostatními syny si Harry mohl popovídat o farmě, ale Ethan se už dávno přestal snažit otci vysvětlovat, co obnáší jeho povolání. Potom Harryho telefonáty ustaly a ani Ethan se svému otci neozval. Měl pocit, že doma nikoho nezajímá, jak se má a co dělá. Odešel před deseti lety a stále více se utvrzoval v tom, že do této rodiny nikdy nezapadl. Všichni bratři kromě něho zůstali na farmě a byli tam spokojení.