Dříve než mohl někdo z nich odpovědět, protáhli se pod páskou dva muži v tmavých oblecích a slunečních brýlích. „Ať už jste kdokoli, otočte se a zmizte z mého místa činu,“ vyštěkl Mahoney. Oba ukázali odznaky. Ten vyšší, ostříhaný na ježka, řekl: „Donald Breit, tajná služba Spojených států.“ „Lloyd Price, tajná služba Spojených států,“ představil se ten druhý, který byl stavěný jako cihla se silnýma nohama i rukama. „Vy jste kdo?“ „Zvláštní agent FBI Mahoney,“ odsekl Ned. „A teď opusťte moje místo činu.“ Agent Price si sundal tmavé brýle a jeho rysy změkly. Tišším hlasem řekl: „Nic ve zlém, pane, ale Kay Willinghamová je – byla – bývalá manželka našeho šéfa.“

Agent Breit si také sundal sluneční brýle a odhalil zarudlé oči. „Viceprezident je zdrcený. Nikdy jsem ho takhle neviděl. Jakmile se to dozvěděl, poslal nás sem, abychom zjistili, co se dá, zvláštní agente Mahoney. Vím, že je to šílené…, ale on ji pořád miluje.“ Mahoney na okamžik zaváhal a pak rozumným tónem řekl: „O všechno se s vámi podělím, jakmile se dozvím, kde byl viceprezident celou minulou noc.“ „Vy si myslíte, že je zabil J. Walter?“ řekl agent Breit. „Zbláznil jste se?“ „Odpovězte na otázku,“ nenechal se odbýt Mahoney. Agent Price řekl: „Viceprezidenta včera večer vidělo pět set lidí na dobročinném večírku v Hiltonu, kde vstupné dělalo deset tisíc.