Kniha Zrada Bílé růže, anotace

Když bylo Natálii sedm let, uprchla spolu s rodiči před Stalinovou krutovládou do Německa. Iluze o svobodném životě se rozplynula hned poté, co se k moci dostal Hitler. V létě 1942 se v Mnichově začnou objevovat letáky poukazující na zločiny nacistů vůči Židům. Natálie ví, kdo za nimi stojí, a neváhá se k odboji přidat, přestože jí hrozí nebezpečí i od těch, kterým důvěřuje nejvíc.

Kniha Zrada Bílé růže, on-line ukázka

Na ulici byla tma jako v pytli, protože lampy nesvítily. Okna domácností se skrývala za neproniknutelným zatemněním. Jediným zdrojem světla byl úzký srpek měsíce a hvězdy, které se sem tam objevily ve škvírách mezi mraky. Garrickův zájem zrychlil mé myšlenky i krok. Moje zkušenosti s líbáním se omezovaly na spolužáky, kterým jsem se kdysi líbila, a tahle nepatrná romantická vzplanutí se brzy rozplynula. Táta mě hlídal jako ostříž a máma nic nenamítala proti jeho záměru udržet mě v nevinnosti, abych kráčela k oltáři jako panna. Nemusel se bát. Jakmile došlo na muže, ztrácela jsem sebedůvěru a upadala do rozpaků.

Rozhodně nehrozilo, že bych ochotně přišla o věnec. Veškerá moje fascinace lidským tělem pramenila výlučně ze studia, ale v Garrickově blízkosti mě přepadal podivný pocit, že se mi otvírá svět lásky. Přesto jsem nikam nespěchala, protože v těchto časech se vyplácelo postávat stranou, nepřitahovat k sobě pozornost a držet se dál od potíží. „Co myslíš, jak bych vypadala, kdybych si nechala zkrátit vlasy?“ zeptala jsem se Lisy a natočila jsem si na prsty několik pramenů dlouhých po ramena. Napadlo mě, že bych mohla napodobit Lisin styl. Podobně vypadala žena, která zapředla s Garrickem rozhovor. „Jenom to ne, Natálie!“ zhrozila se kamarádka. „To nemyslíš vážně!“ Odbočily jsme za roh k mému bytu a já navzdory přítmí zachytila v jejím výrazu náznak znepokojení.