Krásná a urozená Zdislava nemá o nápadníky nouzi, ale hledá hluboký vztah založený na opravdové lásce. Její cestu zkříží Havel z Lemberka, který její city opětuje, ovšem jednoho dne bez vysvětlení zmizí. Zdrcená Zdislava nechce věřit, že by Havel zradil její důvěru, ale nejistota ji sžírá jako jed.

„Neměla by ses toulat tak daleko od Pražského hradu sama, paní! Zejména ne teď, když se co nevidět snese soumrak.“ Sibyla sebou poděšeně trhla. Možná to skutečně nebyl nejlepší nápad vydat se na procházku vpodvečer, a do podhradí k tomu. Její cesta tam mimoto neskončila, protože se nechala zlákat bohatou jarní zelení, v níž tonul premonstrátský klášter Sion na protějším svahu, a tak zamířila k němu. Avšak po dlouhém dni, který jako dvorní dáma Kunhuty Štaufské, snoubenky kralevice Václava a budoucí české královny, strávila u královského dvora, zatoužila po chvilce klidu nejprve v podhradí a pak v zahradách kláštera Sion. Zalíbilo se jí tam, snad proto, že jí to připomínalo rozlehlé zahrady obklopující její rodné sídlo za sicilským Palermem.

Sicílii opouštěla jen nerada, její rodina si však považovala za velkou čest, že Sibylu ke svému dvoru povolala jako dvorní dámu Kunhuta Štaufská, která se vydala do Prahy za královským snoubencem. „Takovou poctu přece nemůžeš odmítnout!“ promlouval zdráhající se Sibyle do duše otec, ukazovák přísně vztyčený. Neuniklo mu, že by dcera nejraději zůstala doma. Jistě je to proto, že se kolem ní točí ten pohledný mladíček Lucas, usoudil nakonec. Jenže on měl se Sibylou jiné plány, i když byl Lucas bohatý a pocházel z urozeného rodu. „Je to nesmírná čest, že si tě Kunhuta vybrala jako dvorní dámu k pražskému dvoru. Vždyť je to dcera římskoněmeckého krále a vnučka samotného Fridricha Barbarossy, císaře Svaté říše římské!“ opakoval Sibyle do omrzení.