Kniha Zatoulané štěstí, anotace
Virginii konečně pozval Aaron na schůzku. Doufá, že bude s mladým vdovcem a jeho čtyřletým synem šťastná. V jediném tragickém okamžiku se však štěstí rozplyne. Virginie ani po dvaceti letech nedokáže zapomenout. Jednoho dne jejího zatoulaného psa dovede zpátky mladý muž a Virginie je jako u vytržení, protože si je jistá, že se jejich cesty kdysi dávno zkřížily.
Kniha Zatoulané štěstí, on-line ukázka
Aaron se zdržel po celou dobu, kdy se podávaly večeře, což bylo úžasné. Virginie tím ale přišla o všechny chviličky volna, které si obvykle ukradla, aby si mohla zakouřit. Teď s Ruth uklízely po posledním zákazníkovi a Aaron s Buddym tam stále seděli. Štěstím se jí až točila hlava. Ale tu cigaretu už vážně potřebovala. Nakonec jen zavázala pytel s odpadky, vystrčila hlavu z kuchyně, aby Aaronovi naznačila, že se hned vrátí, a prošla kuchyňskými dveřmi ke kovovému kontejneru. Opřela se o jeho chladný bok a zapálila si. Jakmile jí kouř doputoval do plic, zhluboka si povzdechla, třebaže jejím plicím stále chyběl ten dehet navíc.
Pohlédla směrem k železničnímu mostu. V dálce ho sotva viděla. Slunce se sklánělo nad jeho ocelový rám. Tady v podhůří se rychle stmívalo, jelikož slunce zapadlo za hory mnohem dříve než za rovný obzor. Nelíbilo se jí, že Aaron, Buddy a jejich fenka půjdou domů za tmy. Ale věděla, že jim nic neřekne, protože ještě nechtěla, aby odešli. Na mysli jí znovu vytanuli Davovi parchanti a ty jejich petardy. No, možná jí tu událost nepřipomněla mysl. Spíš jako by si každá buňka jejího těla vzpomněla, že se na tomto místě lekla, a radila jí, aby se chránila. Virginie se rozhlédla kolem sebe, aby se ujistila, že tentokrát žádné nebezpečí nehrozí. Otočila se o celých tři sta šedesát stupňů. Když její pohled sklouzl k zadní části bistra, uviděla Aarona.
