Kniha Zatímco jsi spala, anotace
Alex se probudí připoutaná na operačním stole. Muž, který se nad ní sklání, není lékař a volba, do které ji nutí, je nevýslovně absurdní a krutá. Když však Alex znovu procitne, nemá na těle žádné stopy po zranění. A vůbec nikdo jejímu hrůznému zážitku nechce věřit, proto začíná Alex časem pochybovat o svém zdravém rozumu… Dokud se nesetká s další obětí.
Kniha Zatímco jsi spala, on-line ukázka
Probudily ji povědomé zvuky. Působily nezvykle konejšivě, přestože její první myšlenkou bylo zděšeně vyskočit, aby se podívala, co provádějí její kolegové. Slyšela odkládání nástrojů na kovový podnos. Z monitorů se ozývalo pravidelné pípání, k tomu trhavé zvuky otevíraných sterilních obalů a v pozadí neutuchající syčení kyslíku. V duchu si jasně představovala dění kolem sebe a uvědomovala si, že musí vstát, jenže vábení spánku bylo příliš silné, a měla tak těžké údy, že jimi nemohla pohnout. Nedokázala si vybavit, že by se sama uložila na jeden z volných nemocničních vozíků, ale někdy během noci to prostě musela udělat, aby ukořistila aspoň hodinku spánku.
Normálně by ji vzbudilo zvonění červeného telefonu nebo naléhavé vřískání vysílačky. Takový urgentní signál by v běžné situaci znamenal, že vyskočí a rozběhne se ještě dřív, než úplně otevře oči. Tento spánek s sebou však přinášel netečnost, a když se pokoušela rozevřít těžká víčka, měla pocit, jako by jen s obtížemi rozchlipovala tlustou kůži. Oslepilo ji ostré světlo, oči jí začaly slzet a proti nadměrné záři je musela zase přimhouřit. Trýznivě intenzivní osvětlení jí bránilo odhadnout podobu jeho zdroje. Celá zmatená se vyplašeně rozhlížela kolem. Nebyla ve svém pokojíku. Na jejich oddělení vůbec taková světla neměli, jen malá svítidla nad hlavou, která se dala zatlumit dlaní. Není na svém oddělení, nýbrž na operačním sále. Co tady proboha pohledává?
