„Kiro, ty cvoku!“ zabručel Mark, když jsem ho praštila loktem do břicha, a konečně pustil dálkové ovládání. Popadla jsem je a s úsměvem od ucha k uchu odlezla po čtyřech dál. „Vzmuž se, Marky,“ řekla jsem a stisknutím pár tlačítek přepnula na BBC HD. „Víš, že teď potřebuju zprávy ve vysokém rozlišení. A chystal ses to přepnout na Say Yes to the Dress, ty dámičko.“ „Jsem dámička a rád se dobře bavím, no co? A odkdy nemáš ráda Yes to the Dress?“ „Myslím, že se nám všem hodí být trochu v obraze, nebo snad ne, Marku?“ nadnesla jsem co nejpovýšenějším tónem a rozmáchle ukázala na ostatní v kuchyňce urogenitálního oddělení.

Mimo mě a Marka tam byl jen zástupný GU konzultant, který se vehementně snažil nevšímat si nás, a Sandra, sestřička, a ta na mě byla tak zvyklá, že ani pořádně nevzhlédla od tuňákového salátu. „Některé z nás zajímá, co se děje ve světě kolem nás.“ Pauzla jsem televizi a nabrala zhluboka dech. Mark zvedl obě ruce a zavrtěl hlavou. „Kiro, neopovažuj se…“ Seskočila jsem z pohovky, stoupla si přímo před něj a spustila vlastní verzi rapové písničky Fight the Power od Public Enemy včetně funkového tanečního stylu. Překazil mi to tím, že mě zvedl z necudného dřepu s vystrčeným zadkem a zakryl mi dlaní pusu. Sandra se smála, až se jí třásla ramena.