Kniha Záhady slečny Ashfordové – Svatba v Provence, anotace
1930: Slečna Atalanta Ashfordová zdědí po smrti svého dědečka značné jmění pod podmínkou, že bude následovat jeho příkladu a pomůže každému, kdo ji v nouzi požádá o pomoc. Brzy Atalantu kontaktuje dcera bohatého továrníka, aby jí prověřila snoubence, jehož první žena zemřela za podezřelých okolností. Atalanta se případu ujme, aniž tuší, že půjde o život.
Kniha Záhady slečny Ashfordové – Svatba v Provence, on-line ukázka
„Rue de Canclère.“ Atalanta nevěřícně zírala na tabulku se jménem ulice. Tady je to. Má dům na oblíbené pařížské ulici. Právě prošla kolem výkladních skříní obchodů s oděvy a klobouky, restaurací a kaváren a zahlédla siluetu Vítězného oblouku. Každých pár kroků propadala pokušení zastavit a štípnout se, aby se ujistila, že se jí to jenom nezdá a ve skutečnosti nekráčí po Kientalu, kde touhle dobou měla být. Že to všechno není jenom sen, ze kterého se probudí příliš brzy a uvědomí si, že splnění všech tajných tužeb, včetně spojení s dědečkem, byly jen výplodem její bujné fantazie, něco, co může být jenom zbožným přáním, a ne skutečností, něčím, co může doopravdy mít. Někdo do ní vrazil a ona zachytila záblesk červené a modré, jak se kolem ní prohnal kluk s telegramem.
Tiše zanadával, zřejmě v přesvědčení, že mu nerozuměla. „Pardonnez-moi,“ volala za ním, ale její omluva se utopila v okolním ruchu. Konečně má příležitost mluvit naučeným jazykem s rodilými mluvčími. Ještě jednou se láskyplně podívala na ceduli a pak odbočila do samotné ulice. Postupovala pomalu, užívala si každý krok kolem kamenných schodišť impozantních domů s krajkovými záclonami a vyleštěnými mosaznými zvonky. Před jedním z nich se objevila žena v elegantním kabátě a hedvábných šatech v délce těsně pod kolena. Měla tak vysoké podpatky, že se Atalanta divila, jak na nich dokáže chodit.
