Kniha Za tajemstvím pokladů Čech, Moravy a Slezska, anotace
Poklad! Slovo, které zní cinkáním zlata, třpytí se drahokamy a šustí tajnými dokumenty. Současně z něj ale běhá mráz po zádech, protože připomíná krev, která byla prolita při jeho shromažďování, ukrývání i hledání. Neexistuje hrad, zámek, zřícenina nebo nápadná skála, kde by se neukrývaly drahocennosti, často hlídané silami, které nejsou z tohoto světa.
Kniha Za tajemstvím pokladů Čech, Moravy a Slezska, on-line ukázka
S poklady žijeme už od dětství, protože celá řada pohádek se bez pořádné truhly se zlaťáky nebo hromady zlata a drahokamů v nějaké komnatě či sluji neobejde – cesta za tímto bohatstvím je v podstatě motorem pohádkového příběhu. Ovšem ani jeho přivlastnění v závěru děje není jen tak, protože v lepším případě na drahocennostech sedí pes s očima jako mlýnské kameny (Hans Christian Andersen), v horším vícehlavý drak chrlící oheň, a to ani nemluvím o zlých kouzlech a kletbách pronásledujících nezvané návštěvníky.
Dosažení pokladu tedy je katarzí – vyvrcholením a očistným zakončením děje, kdy se ve vztahu k právě nabytému bohatství teprve ukáže, kdo je kdo: dobří jsou odměněni, zatímco nehodní ztrestáni nebo aspoň poníženi. Tahle symbolika pokladu a cesty za ním se ukrývá i v pohádkách, které na to zdánlivě nevypadají: pokladem je nejčastěji princezna, a kdyby náhodou někomu pravý smysl nedošel, tak je tu ještě poznámka pod čarou „… a půl království k tomu“. Protože co by to bylo za království, kdyby nemělo královský poklad. Vyšším stupněm pohádek jsou lidové pověsti; na první pohled jen pohádky přiřazené ke konkrétním lokalitám. V mnoha případech to tak opravdu je: stojí na kopci zřícenina hradu? Proč by pod ní nemohl být poklad bývalého hradního pána nebo loupežníka (což bylo ostatně často totéž)?
