Kniha Vzpomínky vyblednou, anotace
Christy už dlouho toužila vrátit se z australské Tasmánie do rodného Skotska. A nyní se po boku své dcery a vnučky skutečně vydá na cestu. Ty ale po čase zjistí, že Christyina minulost je mnohem temnější, než si vůbec dokázaly představit, a že návrat oživí hořké vzpomínky, které navždy změní jejich životy.
Kniha Vzpomínky vyblednou, on-line ukázka
Seděla před domkem na sluníčku a pracovala na matčině stavu. Vyráběla přikrývku z jemných vláken ovčího rouna, co posbírala na pastvinách během zimy. Vlnu uvízlou na trní, vřesu a na zídkách, kde stáda hledala útočiště před deštěm, smotala do příze. Správce by ji nejspíš obvinil z krádeže, i když Christy věděla, že v továrnách v Inverness, kde pro velké stavy potřebovali celá rouna, by ta trocha vláken byla k ničemu. Byl teplý den pozdního léta. Od moře vál svěží vítr, v mělčinách zátoky se brodili bahňáci a na kamenech se s roztaženými křídly hřáli kormoráni. Muži ráno vyrazili lovit ryby a měli se vrátit teprve za dva dny.
Ženy pracovaly buď na svých políčkách anebo praly prádlo na pláži – v nádrži, pod níž topily rašelinou a mořskými řasami. Maminka byla v kostele, kde si přivydělávala úklidem před nedělní bohoslužbou, a Jamie, už třináctiletý, odjel s Josephem MacInnesem, u nějž se učil na tesaře, opravovat okna do pastorova domu. Christy pokračovala v práci u stavu a přemýšlela, kam se asi poděl Callum. Sice už mu minulo deset, ale zůstal drobný a vyhublý. Byl slabý na plíce, což se projevilo hlavně během vlhké zimy. Rád se někde schovával, přestože měl pomáhat tetě Morag s nošením čisté vody z potoka v kopcích. Christy ho nikde neviděla, ať se rozhlížela sebevíc, a tak ji napadlo, že je zase u jednoho ze svých oblíbených skalních jezírek a pozoruje vodní život.
