Kniha Vzdálená řeka, anotace
Schallerovi a Newmanovi jsou odvěkými nepřáteli. Když se na pozemku Schallerových najde lidská kostra, je zřejmé, že se jedná o oběť odporného zločinu. Nenávist mezi rodinami vzplane mohutným plamenem a na denní světlo se vynoří děsivá tajemství, kterým by bylo lépe ve věčné tmě.
Kniha Vzdálená řeka, on-line ukázka
Clara seděla na verandě a v záři úplňku loupala do misky hrášek z čerstvých lusků. Wilhelm s Johannem se ve srubu jako obvykle dohadovali o nové vinici, zatímco Jakob dal přednost Clařině společnosti a v křesle na verandě pokuřoval dýmku. Po chvíli starý Schaller zadumaně potřásl hlavou. „Už jako malí se ti dva věčně škorpili. Člověk by řekl, že bratři se budou mít rádi. Namouduši nevím, v čem je problém.“ Opět si vložil dýmku do úst. Náhle se síťové dveře na verandu rozlétly a ze srubu se vyřítil Johann s bratrem v patách. „Poslyš, ještě jsem s tebou nedomluvil! Povídám, že hnojit půdu potaší je absolutní nesmysl! Vždyť by tam nerostl ani plevel, natož réva!“
Mezitím bratři doběhli na dvůr až k pumpě. Johann se prudce obrátil. „A já ti zase říkám, že v půdě potaš už dávno je – je to přirozená součást půdy, Wilhelme, a v případě jejího nedostatku musí rolník pole přihnojit!“ „Na co si to hraješ, ty pane vyštudovanej?“ zařval Wilhelm s tak nečekanou zuřivostí, až Clara i Jakob sebou trhli leknutím. Clara odložila misku s hráškem stranou a ohlédla se po bratrech. Stáli proti sobě s útočně zaťatými pěstmi a z tváří jim čišela až děsivá zloba. V menším měřítku si toho všimla i doma v Porýní, když si Wilhelm utahoval z bratrova vzdělání. Už si domyslela, že peníze stačily pouze na studia jednoho ze dvou synů. Z jistého důvodu padla volba na toho mladšího. Wilhelm tu křivdu v sobě nosil jako hnisající vřed, zvlášť když proti Johannovým odborným argumentům nemohl postavit dost pádnou odpověď.
