Přihlíželi ze stínů. Pozorovali lidi obývající tento svět, jak žijí své životy, aniž by si byli vědomi záludného pohledu, jenž je sleduje. Tolik kandidátů, z nichž je možné vybírat! Tak široké možnosti! Ale stále ještě váhali. Mají zvolit pravděpodobně posledního ze svých hráčů, a nic je nenutí ke spěchu. A tak čekali. A dumali. Dokud nenabyli jistoty. Tamten chlapec. V mnoha ohledech docela nenápadný, a přece čímsi ideální pro účast v soupeření, do něhož bude brzy muset nedobrovolně vstoupit. V jeho mysli jsou uloženy takové znalosti, aby byl schopen ocenit jejich hru. Pochopit ji. A možná… v ní i zvítězit. Nebo naopak může zemřít při překonávání první překážky.

Ovšem má v sobě potenciál, který ho předurčuje ke vzestupu. Ano. To je on. Zvolili si Cadea Cartera. Ohavný tvor kroužil pod Cadem jako žralok kolem potápějící se lodi. Snažil se vyskočit až k němu a klapal zubatými čelistmi těsně pod úzkou římsou, na které stála jeho kořist. Cade se zavrtěl, aby couvl co možná nejvíc zpátky, a tiskl se rameny k chladné skále, která tvořila stěnu kaňonu. Dolů na dno to měl jen dva a půl metru. Přešlapující obluda tam rozmělnila holou zem na hustou blátivou kaši. Netvor se opíral o zem klouby pařátů na konci dlouhých šlachovitých paží a vrčel na Cadea jako pes bojující o kost. Už byl celý obalený bahnem.