Kniha Vstříc dobré naději, anotace
Johanna vyrůstá v roce 1683 v amsterodamském sirotčinci. V něm se tajně sblíží s Fransem, který však musí odjet na jih Afriky pracovat v nově vzniklé kolonii Dobrá Naděje. Johanna by ho ráda následovala. Jedinou možností je závazek, že se v osadě provdá za některého ze starších boháčů. Na lodi se setká s Floriane, jejíž svět je od Johannina na míle vzdálen, přesto se z nich stanou přítelkyně a spolu začnou spřádat plány, jak zvítězit nad nepřízní osudu.
Kniha Vstříc dobré naději, on-line ukázka
Ve tři hodiny po obědě v sirotčinci třikrát zazvonil zvonek. Johanna pamatovala jediný případ, kdy zacinkal víckrát než jednou, a sice když zemřel jeden z členů správní rady. V refektáři stála na vyvýšeném stupínku členka správní rady Speelmanová ve žlutém plášti zdobeném bílou kožešinou a s perlami kolem krku a v náušnicích. Doprovázela ji dáma ve fialových šatech a s nádhernými světlými napudrovanými kadeřemi zakrytými pouze nízkým plochým čepcem. Johanna si mimoděk sáhla na svůj šátek na hlavě. „Já ti rozumím,“ utěšovala ji Malliet po jejím boku. „I já sním o tom, že jednou budu předvádět svou lesklou hřívu a pod kebulí vystavovat perlový náhrdelník.“
„To se ti asi v životě nepoštěstí,“ vyvedla ji Johanna ze snění a rukou si zakryla ústa, jak v sobě dusila smích. „Proč myslíš, že jsou tady?“ „Podle Hilletje dělají nějaký nábor.“ „Nábor? K čemu, prosím tě?“ Malliet zavrtěla hlavou. „Třeba se to hned dozvíme.“ Speelmanová položila hromádku papírů na pulpit, který se normálně používal k večernímu předčítání z Bible. Místo aby mluvila spatra, četla z poznámek. „Děvčata, děkuji, že jste se zde shromáždila.“ „Jako bychom měly na vybranou,“ špitla Malliet. Johanna ji kopla do kotníku, aby ji utišila. „Vím, že některé z vás – zejména ty z šicí dílny – pracují v úkolu. Proto jsme se vás rozhodli odměnit extra schoftem, abyste neměly potíže.“
