Kniha Vražedkyně, anotace
Zabíjely z vášně, nenávisti, pro potěchu, nebo jen tak, z jakéhosi zvrhlého rozmaru. Kdo jsou ženy, které byly schopny vzít lidský život nebo i více? Jejich činy nelze jednoduše odsoudit, aniž by člověk věděl, co se za jejich pohnutkami skrývalo. Pravdivé příběhy nejznámějších vražedkyň v dějinách, které otřásly společností a změnily pohled na něžné pohlaví.
Kniha Vražedkyně, on-line ukázka
LOCUSTA Z GALIE († 69) SMRT MLADISTVy’CH + ZNÁSILNĚNÍ Locusta strávila několik šťastných let, kdy vraždila lidi z rozkazu císařské rodiny, a dokonce si otevřela školu, kde vyučovala přípravě jedů. Každého těší, když se dočká uznání za svoji práci. Ženy pracují od nepaměti bez ohledu na vzpomínky na zidealizovaná padesátá léta. Zkrátka je to tak a až na několik málo výjimek, například královen, se jejich aktivity omezovaly na domácnost, kde se lopotily jako komorné, kuchařky nebo guvernantky. Málokterá žena si našla práci mimo domov, zato si tím mohla polepšit jak finančně, tak společensky. Ale nesměla jste se stát profesionální travičkou. I když Locustě z Galie to, jak se zdá, vyšlo.
Locusta je popisována jako nejslavnější travička římské říše a někdy bývá označována za první sériovou vražedkyni v historii. (Ačkoliv pokud můžu říct, tak zabíjela ze zcela zištných důvodů a na rozdíl od většiny sériových vrahů jí smrt nepřinášela vzrušení.) Narodila se na venkově v Galii a odmalička se učila znát léčivé rostliny. Věděla, jaký mají přínos i čím jsou nebezpečné. Po přestěhování do Říma zjistila, že nejlépe a nejrychleji se dá z těchto vědomostí profitovat prodejem jedů. Ve městě, kde chamtivost a ambice přímo bujely a každý měl spoustu nepřátel, neměla o zákazníky nouzi. Zboží šlo na odbyt, ale imunitu před zákonem jí to nezajistilo. Skončila ve vězení a možná by předčasně zemřela, kdyby zvěsti o jejích dovednostech nedolehly k uším císařovny Agrippiny mladší.
