Kniha Vraždy v Cherringhamu – Tajemství prázdného trezoru, anotace
Dva mladí muži objeví na pozemku místní farmy vzácný historický artefakt. Jsou štěstím bez sebe a předmět po dohodě uschovají u někdejšího profesora archeologie, který ho uzamkne ve svém bezpečnostním sejfu. Hurá, nezbývá než se nálezem pochlubit v hostinci. Když ale následující den dorazí odborník, aby stříbrný poklad ocenil, trezor je prázdný!
Kniha Vraždy v Cherringhamu – Tajemství prázdného trezoru, on-line ukázka
Baz si vytřel pot z očí a narovnal se. Bože, to mě bolí hřbet! pomyslel si. Podíval se na hodinky. Už bylo po páté. Skoro sedm hodin se plahočí cikcak po poli. Tam a zase zpátky se brodí blátem, pomalu máchají detektory ze strany na stranu a naslouchají, jestli se neozve výmluvné pípnutí signalizující nějaký nález. Napřed postupovali spolu, pěkně vedle sebe. Potom však Jerry usoudil, že by se měli rozdělit a každý pracovat na určité části pole. Nějak se tím prý měly zvýšit naděje, že by mohli něco objevit, Baz ovšem nechápal, v čem mohl být tento systém lepší.
Celý svah protínaly brázdy a podle Jerryho logiky by měli přecházet přes pole sem a tam napříč přes směr brázd. Prý když budou mít štěstí, tak se něco mohlo dostat nahoru už při orání. Na tom pozemku měl Butterworth sít kukuřici, a už na to bylo skoro pozdě, jenže v posledních dnech v jednom kuse pršelo, a tak musel čekat až do poslední chvíle. Potíž spočívala v tom, že díky všemu tomu dešti se zorané pole změnilo v bahnisko, kterým se prodírali z jednoho konce na druhý. Baz měl holínky obalené blátem a těžké jako cent. Pokud šlo o něho, vůbec neměl dojem, že by se ho nějak drželo štěstí. Bolelo ho v zádech. Bolely ho nohy. A ruce ho bolely také, jak pohyboval tím zatraceně velkým a těžkým detektorem, který za celou dobu nedetekoval vůbec nic.
