Kniha Vladislav II., anotace
Vladislav má pověst nezodpovědného mladíka – holduje ženám, vínu i jiným světským radovánkám. A právě takového panovníka potřebuje na trůn česká šlechta, aby mohla posílit svůj vliv a moc. Ale Vladislav se svého úkolu zhostí k neblahému překvapení všech velmi svědomitě a stejně svědomitá se zdá být i jeho volba české královny – krásné, bohaté a chytré Judity.
Kniha Vladislav II., on-line ukázka
„Tvá pomoc, Vladislave, je nad všechny sliby, které jsi mi dal.“ Dvojice zastavila koně a král Konrád, i když mluvil s jezdcem po svém boku, zaujatě sledoval hradní sídlo na vyvýšenině před sebou. Z ranní mlhy vystupovaly dvě nevysoké věže. Ta vzdálenější vypadala jako obytná, nižší spíš jako obranná. V chladném ránu ale celá hradní pevnost působila zdánlivě nedobytně a opuštěně. Král se mírně zachvěl zimou a únavou. „Veličenstvo, ty bys dokázal zničit své nepřátele i bez naší pomoci,“ odpověděl český vévoda a byl dokonce o své pravdě i přesvědčený. „Máš silné vojsko a odhodlání vládnout v klidné zemi.
Pomoc našich ozbrojenců jen přispěla ke tvé síle. Já jsem na svůj slib nezapomněl, i když jsem tehdy netušil, že se jednou posadím na knížecí stolec. O to jednodušší je teď postavit se vedle tebe a společně dosáhnout vítězství.“ „Být spojenci je výhodné pro nás pro oba, že?“ Konrád konečně stočil pohled k mladému knížeti a unaveně zívl. „Kdyby nebylo vítězství na dosah, šel bych si na chvíli lehnout a prospat se.“ „Myslím, že do večera je hrad náš a já bych ti, Veličenstvo, před posledním obléháním spánek doporučil, jenže co když se do hradu dostaneme dříve? Přece nezaspíš vlastní vítězství,“ povzbuzoval krále Vladislav. „To opravdu nemohu.“ Konrád netrpělivě napínal zrak do ranního šera. Oba panovníci věděli, na co čekají. Král měl od počátku svého vítězného tažení za hradbami Weinsbergu své lidi a právě dnešní ráno předpokládal, že hlavní bránu otevřou bez boje.
