Vídeň 1908. Ačkoli Fanny Goldmannová vystudovala medicínu, pracuje pouze jako pomocnice při pitvách v ústavu soudního lékařství. Jednoho dne asistuje ohledání mrtvého bezdomovce a všimne si, že není všechno tak, jak policie uvádí. Rozhodne se tělo tajně pitvat. Pátrání ji přivede na stopu zločinů, jež sahají až ke smetánce z nádherných vídeňských paláců.

Noční ústav působil strašidelně, na chodbách se rozléhala ozvěna. Budova byla moderně zařízena, v každém patře fungovalo elektrické osvětlení, ale Fanny se neodvážila rozsvítit. Na pozemku mezi ústavy obcházeli noční hlídači a světlo v oknech by je upozornilo na vetřelce. Zabočila do dámské šatny, což byla původně úklidová komora, nyní upravená speciálně pro ni. Podařilo se jí si ve tmě uvázat použitou zástěru přes pracovní šaty v barvě holubičí šedi a natáhnout si rukavice. V pitevně panovalo hrobové ticho. Připadala jí známá místnost tak tísnivá, protože tady chyběl Franz? Copak představoval v případě nebezpečí tak velkou pomoc?

Kdyby ji před jeho očima někdo zavraždil, zřejmě by si jen stěžoval na nastalé oplétačky. Fanny zakroutila hlavou. Jak jen přišla na tak absurdní myšlenky? Rychleji, než to bylo nutné, spěchala k jednomu ze čtyř pitevních stolů, zatáhla za šňůru a zapnula elektrickou lampu visící asi metr nad stolem. Tohle světlo prostě potřebuje. Musí vidět, co dělá, jestli se toho tedy opravdu odváží… Běžela k jedné z mohutných dřevěných polic u stěny pitevního sálu, kde v dřevěných krabicích ležely pečlivě urovnány různé nástroje. Hlavně její zásluhou. Než Fanny začala před dvěma měsíci v ústavu pracovat, Gert nástroje vždy jednoduše vzal a hodil do přihrádek. Každá zásuvka s jídelními příbory byla roztříděna mnohem lépe. Fanny si našla tři různé velikosti ostrých nožů, samozřejmě nůžky na otevírání hrudníku, skalpel, velkou a malou pinzetu.