Kniha Učedník – Deník invokátora, anotace
Schopnost invokovat se dědí krví, ale přesto se testují i děti neurozených. Tak našli také Jamese Bakera a toto je jeho příběh. Jamesovým dobrodružstvím prolínají užitečné poznámky a hodnověrné zápisky o elfech, orcích a trpaslících. Doplňuje je přehledná démonologie a základní zaklínadla válečných mágů, které tento neurozený invokátor sepsal v průběhu studia na Vokanské akademii, než se ztratil na území orků.
Kniha Učedník – Deník invokátora, on-line ukázka
Jsem invokátor. Když tato slova píšu, třesou se mi prsty, i když nevím jistě, jestli kvůli tomu, že jedeme ulicí dlážděnou kočičími hlavami, na nichž se třese celý kočár, nebo vzrušením z tohoto poznání. Říkal jsem si to nahlas pořád dokola, ale stále mi to nepřipadá moc skutečné. Tak píšu tento záznam do svého nového deníku, abych viděl, jestli o tom dokážu sám sebe přesvědčit. Když k nám přišli inkvizitoři, byl den jako každý jiný. Otec zrovna skončil s pečením. Vzpomínám si, jak se rozklinkal zvonek nade dveřmi našeho obchodu a říkal jsem si, že je divné, že zákazník nevidí na dveřích pověšenou ceduli ZAVŘENO.
A když mě matka volala do přízemí, zazníval v jejím hlase strach. Dobře si na to vzpomínám. Ti dva na sobě měli černé sutany, jaké nosí všichni inkvizitoři. Vídával jsem je chodit po ulicích, často s démony po boku, a to byla samá podivná stvoření, však víte; ale dnes s sebou žádné neměli. A za to jsem jim byl vděčný. První muž se představil jako inkvizitor Rook, druhý jako inkvizitor Faversham. Mluvili znuděnými hlasy, jako by je jejich práce kdovíjak otravovala. Domýšlel jsem si, že by to tak i mohlo být – ale kdo jiný by ji dělal? Jedině invokátor dokáže přezkoušet jiného člověka, jestli nemá invokátorské vlohy. Jenomže oni přišli za mnou. A to bylo neobvyklé. Normálně chlapci a děvčata, kteří dospějí do určitého věku, nastoupí pěkně do řady a jejich jména strážný zkontroluje podle seznamu.
