Kniha To je vražda, napsala – Sváteční hostina, anotace
Jessica Fletcherová vyhlíží kýžené chvíle odpočinku v Den díkuvzdání. Musí se ale soustředit na blížící se uzávěrku nového románu a rozrůstající se seznam hostů slavnostní večeře. Večer se vydařil, ale když se jde po vydatném jídle projít, narazí na mrtvolu muže. Je zjevné, že kdosi ze sousedství letos použil nůž i na něco jiného než porcování krocana.
Kniha To je vražda, napsala – Sváteční hostina, on-line ukázka
Vešla jsem do obývacího pokoje a oznámila: „Máme dalšího hosta.“ Hovor utichl a všichni upírali zrak ke mně a pak na Billupse, který zůstal stát v oblouku mezi obývacím pokojem a jídelnou. „Pan Billups – věřím, že mu nebude vadit, když mu budete říkat Huberte – se trochu opozdil, ale to není důležité.“ Billups stál nehnutě, s prázdným pohledem. Očividně se vykoupal a dokonce si trochu zastřihl rezavé vousy. Měla jsem radost, že odložil obvyklý úbor a oblékl si lehce zažloutlé a mírně flekaté dvouřadové sako, šedou košili, úzkou černou kravatu, béžové cargo kalhoty a černé tenisky – hrdý muž, který se na danou příležitost snažil obléci co nejlépe.
Popadla jsem z poličky kartičku s jeho jménem, postavila ji na stůl k jednomu z prázdných míst a hosta vyzvala: „Posaďte se, prosím, pane Billupsi. Nikomu určitě nebude vadit počkat, než si sníte polévku a salát.“ Seth s nevydařeným úsměvem pronesl: „Vítejte, pane Billupsi, a šťastné Díkůvzdání.“ Mort se zamračil, očividně vyvedený z míry, a vrhl na mě tázavý pohled, pak se zas zadíval zpátky na Billupse. Ten se mezitím usadil, Susan Shevlinová mu bez mrknutí oka nalila polévku do misky a vedle postavila salát. „Jessico, můžeme si promluvit?“ zašeptala mi do ucha Wilimena.
