Kniha Synové severu, anotace
Nastaly kruté časy, kdy celou zemi pustoší krvelační válečníci, kteří se nezaleknou ničeho, ani samotné smrti. Jediný král Alfréd stále věří, že dokáže Vikingům vzdorovat a postavit království opět na nohy. Řady vyčerpaných vojáků však značně prořídly, proto pověří nebezpečným úkolem mladého mnicha Mathewa. To, jak zvládne riskantní misi, rozhodne o výsledku nadcházející bitvy.
Kniha Synové severu, on-line ukázka
Když jsem ho dohnal, Edwin byl téměř u osady. Nespěchal; naopak se pohyboval velice pokradmu a každý krok pečlivě vážil – snažil se tím vyprovokovat každého, kdo by na nás čekal, k zbrklému útoku. Ne že by očekával útok zde, tak blízko vstupu do vesnice. Věděl, že protivníci by počkali, dokud se neocitneme v obklíčení stěn, aby se na nás mohli vyřítit ze všech stran naráz. U prvního hořícího domu se zastavil. Neviděli jsme žádného z nájezdníků, a tak jsme si oba zahalili obličeje plášti na ochranu proti dýmu a obezřetně jsme se vydali přes trosky, jež tu zůstaly: poházené domácí předměty, rozbité nástroje, hrnce a oblečení – vše leželo na zemi.
Všude kolem nás hučely plameny a vysílaly k nebi mocné spršky jisker, kdykoliv se přelomil nějaký trám a zřítil se do žhnoucích uhlíků. Žhavý žár ohně byl téměř nesnesitelný a kouř nás štípal do očí, přesto jsme pokračovali dál, jak jen to šlo. A ležela tu i těla. Nejdříve jsme narazili na muže, jehož hlavu kdosi rozdrtil širokým ostřím válečné sekery o kámen na mletí obilí. O několik kroků dál ležela mrtvola ženy. Byla svlečena donaha a obávám se, že do ní mnohokrát vstoupili, než jí podřízli hrdlo. Edwin viděl smrt často a v mnoha podobách; na těla se sotva podíval a odváděl mne přímo ke středu osady, kde se zastavil a pomalu se otočil kolem své osy. Očima propátrával každý stín. Když nikoho nespatřil, zformuloval svou výzvu do slov. „Kdo spáchal toto zlo?“ zvolal hlasitě, aby překřičel řev plamenů.
