Kniha Střípek malachitu, anotace
Gina hlasitě vzlykala, cítila tu past, beznaděj a hroznou vinu. Nejenže přejela člověka, ale zničila život i svému manželu Alanovi, úspěšnému právníkovi. Ujela od nehody a nic neřekla. Alan však pravdu zná, a když zametá stopy, aby Ginu ochránil, dopouští se osudných chyb.
Kniha Střípek malachitu, on-line ukázka
Alan už měl svou rutinu dobře zaběhlou. Při obhajobě působil jistě, vždycky byl dobře připravený a jeho řeč gradovala tak, že konečné slovo už bylo pouze tím závěrečným gongem a fanfárou. „Ne, prosím vás, neříkejte potom nic. Vůbec nic.“ „Ano, ale to přece není pravda, co se na mě snaží hodit.“ „Ano a ne. To už tak bývá. To je ten esenciální princip soudnictví. Jeden tvrdí to a druhý ono.“ „Ta restaurace přece takovou cenu zdaleka nemá. Předražil ji na poslední chvíli.“ „Víte, to je domněnka kupujícího na jedné straně a prodávající má pocit jiný.
V právnické praxi je nutno pracovat nikoli s domněnkami a pocity, ný- brž se zákonnými normami. To je nástroj.“ „Předražil to! Teď to vidím.“ „Seďte klidně, nebojte se a nechejte mluvit mě. Existuje pár zásad, které mohou změnit celkový obraz.“ Alan Bort byl zkušený právník. Jeho kancelář měla zvuk a prestiž. Jeho někdejší slavný případ mu zajistil v odborných kruzích věhlas. Brilantní filipika a znalost precedentních kauz a spolu s tím důkladná orientace v právu obchodním, trestním i občanském mu umožnily vyhrávat spor za sporem. Svou roli dozajista sehrála i jeho sympatická tvář, dále důsledná upravenost, jež se stala jeho obchodní známkou, a klidný, pevný hlas. Jeho běžný pracovní den se odvíjel od rána jako řada jiných. „Já je ale neznám.“
