Kniha Stále v tvém stínu, anotace
Jedné horké letní noci odhalí Naomi otřesné tajemství svého otce, které ji léta pronásleduje na každém kroku. Přestože se snaží vše pečlivě skrývat, nikdy se jí nepodaří stopy za sebou zamést úplně a minulost ji dohání nejen v nočních můrách. Kruh kolem Naomi se začíná uzavírat…
Kniha Stále v tvém stínu, on-line ukázka
Nevěděla, co ji probudilo, a jakkoli se později snažila vzpomenout si, co se tehdy v noci dělo, ať ji ta noční můra pronásledovala kdekoli, nepři- šla na to. Léto proměnilo vzduch v mokrou vařící polévku, z níž se line vůně potu a promáčené zeleně. Bzučící větrák na toaletním stolku ji promíchával, ale bylo to jako spát v páře, valící se z hrnce. Byla na to zvyklá, ležet v létě na vlhkém prostěradle u okna otevřeného dokořán a za ním ustavičný sbor cikád – s chabou nadějí, že dusno rozvíří třeba jen slabý závan větříku. Neprobudilo ji horko ani tiché zahřmění bouřky kdesi v dálce.
Naomi se probrala ze spánku tak náhle, jako by s ní někdo zatřásl nebo zakřičel do ucha její jméno. Posadila se na posteli a mžourala do tmy. Slyšela jen tiché vrčení větráku, pronikavé cvrkání cikád a líné, opakované houkání sovy. Zvuky letního venkova, které znala stejně dobře jako vlastní hlas. Netušila, proč má tak podivně stažené hrdlo. Teď, když se probrala, si v horku připadala jako zabalená do fáčoviny nasáklé teplou vodou. Kéž by už bylo ráno a mohla se vykrást z domu a ochladit se u potoka, ještě než ostatní vstanou z postele. Nejdřív práce a povinnosti, tak znělo pravidlo. Jenže tohle vedro bylo opravdu úmorné, musela ho prakticky rozhrnovat jako nějaký závěs, aby mohla udělal krok dopředu.
