Když vezmete do ruky knihu od Nory Roberts, je vám už dopředu jasné, co vás čeká a nemine. Intenzivní, drastický začátek a osobní, životní tragédie hlavního hrdiny, prostředek je většinou naplněn romantickou linkou a závěr je jedno velké vyvrcholení, plné napětí a vzrušení. Román Spodní proudy jede ve stejné autorčině šabloně a opět to bylo skvělé čtení.

Autorka vás hned od začátku hodí rovnýma nohama do děje a tentokrát do opravdu velmi brutálního děje. Nerada čtu knihy, kde je na dětech pácháno bezpráví – jedno jakým způsobem a tady jsem se opravdu musela nutit, abych to přečetla. Nora Roberts umí velmi realisticky své příběhy vyprávět a jediné, co mě udrželo při četbě, byla víra, že knihy této autorky většinou špatně nekončí. Proto je někteří z nás tak rádi čtou, že?

Celá kniha v sobě nese závažné téma – domácí týrání – a to ve všech jeho podobách. Že se nejedná zrovna o příjemné čtivo, vám nemusím asi říkat a některé situace byly opravdu dost drsně popsané. Ale autorka, jak už jsme u ní zvyklí, odlehčila toto náročné téma romantickou linkou, takže jste si na chvíli mohli oddechnout od všech hrůz, které se dějí za zavřenými dveřmi.

Knize v zásadě nemám co vytknout, jedině snad, že ke konci vyprávění už autorka vše moc překombinovala. Chápu, že čtenáře je potřeba stále držet v šachu, ale tentokrát už toho bylo opravdu příliš. Myslím, že není nutné, aby se hlavním hrdinům stále dokola něco dělo za každou cenu, děj je díky tomu pak lehce předvídatelný. Ale protože mám Noru Roberts ráda, odpustila jsem jí to a ponořila se do knihy, která byla opět skvělá.