Kniha Slibuji ti, Annabelle, anotace
Přehnaná otcova přísnost donutí mladičkou Annabelle utéct z domova do Paříže. Tady prožívá nádherně bezstarostný čas, bohémská atmosféra města jí učaruje a navíc zde potká osudovou lásku, charismatického malíře Henriho. Do jejich životů krutě zasáhne válka. Henri odjede na frontu, Annabelle nemá peníze na vlastní obživu a ještě k tomu čeká dítě…
Kniha Slibuji ti, Annabelle, on-line ukázka
Muži z vesnice přinesli další nosítka sraněnými a vojáci, kteří byli schopní dojít sami, usedli na podlahu a trpělivě čekali na ošetření. Annabelle brzy zjistila, že mají nedostatek lůžek. „Musíte postavit nosítka na chodbě. Jen mezi nimi udělejte mezeru, ať se dá procházet,“ prohodila k pomocníkům cestou k dalšímu pacientovi. „Annabelle?“ Strnula v půli kroku. Otočila se k zarostlému muži a srdce se jí rozbušilo. Etienna, vyhublého a zestárlého útrapami málem nepoznala. „Etienne? Jsi raněný?“ vyhrkla. Zavrtěl hlavou. „Henri. Chytil dvě kulky.“ Annabelle vykřikla leknutím.
Poklekla vedle nosítek a vztáhla třesoucí se ruku k tělu zabalenému v přikrývkách. Henriho umazaná tvář byla popelavě šedá, pulz měl nepravidelný a zrychlený, k tomu vysokou horečku. Odhrnula přikrývky. Košile pod bandáží byla nasáklá krví. „Pokoušel se někdo ty kulky vyjmout?“ ptala se naléhavě, když odstraňovala obvazy a objevila hlubokou ránu. „Jedna prošla měkkou tkání ven, druhá je příliš hluboko. Nezemře, viď?“ „Pokud bude záležet na mně, tak ne,“ zamumlala.
Prohlížela ránu. „Dali mu morfium?“ „V ambulanci cestou sem.“ „Doktore Beechame,“ křikla Annabelle na druhý konec místnosti. „Tenhle pacient musí okamžitě na operační sál.“ Pak se podívala na Etienna. „Pomoz mi s nosítky. Tamhle do té místnosti,“ kývla hlavou k operačnímu sálu. Nosítka byla těžká, ale podařilo se jim Henriho umístit na operační stůl pod baldachýn z plachet.
