„Mami, ta koupelka vypadá, jako by ses snažila spláchnout kokain,“ četla jsem v mobilu příchozí esemesku. No bodejť, když ten tvůj andílek při přebalování tak máchal ručičkama i nožičkama, že mi vykopl z ruky pudr a z uvolněného uzávěru se na něj vysypal celý obsah krabičky. Obírala jsem hromádky z oušek, z bříška, ze stolu, z křesla a odbíhala s kupkami vířícího se prášku v dlaních do koupelky k umyvadlu. A vtom klika cvakla, dveře letí, máma vchází do dveří. Nestihla jsem zamaskovat stopy. „Divné. My si s Kubíkem dávali jen trávu,“ odeslala jsem odpověď, nastartovala auto a začala se v myšlenkách zaobírat svým večerním programem. Plánuji totiž s kamarádkami pyžamový mejdan.

A s největší pravděpodobností to jako vždy skončí u propírání chlapů. Vnímám, že se nám tady v posledních letech, řečeno slovy klasičky, „rozmohl takový nešvar“. Internetové randění. Ne, že by na tom záleželo, ale jsem jediná z bandy čtyř kamarádek, která je v tomto směru čirý teoretik. Ty další jsou Pavla, Dáša a Stiflerka a jejich doménou je naopak výhradně praxe. I když ta prostřední zmiňovaná už má utrum. Ta hledala a nalezla. Seznámila se jak jinak než přes seznamku. Skoro denně poslouchám jejich mnohdy neuvěřitelné historky. Když se sejde prototyp emancipované ženy s domácí maminou a doplní je lady vamp, vychytají všechny mužské perly ze seznamkového portfolia, takže je co poslouchat.