Kniha Schůzka s ďáblem, anotace
Detektivce Evě Dallasové před autem náhle zavrávorá nahá postava, celá pokrytá krví. Eva dupne na brzdy a podaří se jí zraněnou ženu zachránit. Pro jejího manžela, další obět přepadení, je už bohužel pozdě. Otřesená Daphne jako jediný živý svědek hrůzné události nedokáže pachatele popsat, nedokáže pachatele popsat jinak než jako ďábla. Kdo vypadá jako ďábel a kdy se znovu objeví na scéně?
Kniha Schůzka s ďáblem, on-line ukázka
Je mrtvá? Připadala si jako duch, neukotvený a křehký. Vznáší se? Vše kolem ní bylo jako v mlze, vybledlé a nehmotné. Možná byla v mlze, vybledlá a nehmotná ona sama, zatímco okolní svět pokračoval plný barev, jež neviděla, a zvuků, jež neslyšela. Pokud ano, smrt byla stejná jako život. Jaký je mezi nimi rozdíl? Jestli ale… Nemohla být smrt jistým druhem svobody? Ale svobody od čeho? Na okraji její mysli něco jemně skřípalo jako drobné nehtíky – potřeba utéct a schovat se. Ale proč? Proč? Jaký to mělo všechno smysl? Před čím by se potřebovala skrývat smrt? Mrtví mohou spát, nebo ne? Jenom spát, spát a spát. A přesto měla pocit, jako kdyby se právě probudila, ještě omámená a otupělá. Bloumala. Zmatená, jistě, ale taky lhostejná.
Uvažovala, jestli se dostala do nebe, nebo do pekla. Na vybledlých barvách a mlhavých obrysech kolem jí připadalo cosi povědomého. Na barvách, které náhle byly tak syté, až od nich bolely oči, na tvarech najednou tak ostrých, že by se o ně mohla pořezat. Pak opět vybledly a rozostřily se a ona z toho čerpala útěchu. Zvláštní, klidnou útěchu. Ale… zachytila nějakou vůni, ano, ano, výraznou a smuteční vůni lilií. Krve. Lilií a krve, to určitě znamenalo smrt. Měla by si prostě lehnout, lehnout a spát. Lehnout a odejít. Někdo jí určitě přijde říct, kam má jít dál a co má dělat. Nějaký anděl. Nebo ďábel. Oboje pomyšlení – obraz, který jí probleskl myslí a který nějakým způsobem oba propojoval – ji rozechvívala, nelehla si. Může se mrtvý bát? U dveří se zarazila a zůstala na ně zírat. Dovnitř, nebo ven? Ven, nebo dovnitř? Záleželo na tom?
