Kniha Rukopis zločinu, anotace

Profesor literatury Connor Nye nebyl dlouho schopen nic napsat. Když mu konečně vyjde román o zavražděné ženě, doufá, že mu úspěch otevře dveře dál. Má to ale jeden háček. Knihu totiž nenapsal on, ale jeho studentka, která před dvěma lety zmizela. V románu se navíc detailně popisuje dosud nevyřešený případ a Connor se tak okamžitě ocitne v hledáčku policie.

Kniha Rukopis zločinu, on-line ukázka

Když strčím klíč do zámku, Grendel se nerozštěká. V tu chvíli pochopím, že tady něco nehraje. Grendel, jedenáctiletý kříženec bígla, navzdory ochabující energii dodnes štěká na pošťáka, sousedy, veverky, kočky, prostě na všechny vetřelce. Můžu se spolehnout, že můj každovečerní návrat jako vždy oslaví štěkotem. Nebýt jeho, doma by mě vítalo ticho studené jako mramor. A přesně to slyším dnes. Hodím klíče na kuchyňskou linku a svléknu kabát. „Grendele?“ Všechno vypadá jako obvykle. Grendelova miska je skoro prázdná, takže po mém odchodu žral. V kuchyni mívám uklizeno i proto, že nevařím. Všechny přístroje a potřeby jsou na svém místě.

Ale něco mi tu nesedí. Dům bez Grendelova štěkání působí neútulně. Nefunkčně. Zamrazí mě v zádech. Připadám si jako vetřelec, jako bych domů přišel nevhod. Opatrně procházím domem. Pod nohama mi praská stará prkenná podlaha jako výstřely z pistole. Po návratu většinou najdu Grendela na pohovce. Kdykoliv zaslechne venku šustnutí, zvedne hlavu a koukne z okna. Pak spustí štěkot, který na jeho velikost zní neúměrně zuřivě, ale jakmile sdělí svůj názor, znovu se utahaně rozplácne, jako by právě uběhl třicet kilometrů. Ale teď už bych měl slyšet cinkání jeho obojku, cvakot drápků na parketách. Je to starý pes, připomenu si. Staří psi nejsou nesmrtelní. „Grendele?“ Na prahu obývacího pokoje ztuhnu. Všechno je na svém místě. Lampa, kterou nechávám svítit, svítí.