Kniha Romulus – První král, anotace
Větrem a sluncem ošlehaný muž vyorává v tvrdé zemi brázdu. Málokdo z přítomných si uvědomuje, že právě v ten okamžik vznikají základy věčného města Říma. Za jeho krvavým a bolestivým zrodem ovšem stojí mnohem více. Romulus o tom ví své. Vždyť jeho rukou skonal i jeho bratr. Výčitky ovšem přehluší intriky, kterými se to kolem něj jen hemží.
Kniha Romulus – První král, on-line ukázka
Přál bych si, aby tato noc nikdy neskončila,“ řekl mladík po chvíli, svíraje ji pevně v náručí. „Skončí se svítáním, jako všechny jiné noci.“ Vážně a upřeně se na ni díval. „Jen když to budeme chtít my.“ Rhea Silvia se mu vymanila z objetí. „Nezačínej zas.“ Sledoval ji dychtivým, úporným pohledem. „Utečeme spolu.“ „A kam bychom šli?“ „Na jih, k ostrovům. Najdeme si nějaké místo, kde začneme nový život. Spolu, já a ty.“ Unaveně potřásla hlavou. „Můj strýc mě nikdy nenechá odejít.“ „Nemůže tě neustále hlídat.
Důvěřuj mi, dokážu tě odvést z tohoto vězení, najdu nějaký způsob.“ „I kdyby se nám to podařilo, kdybychom utekli kdoví kam a všechno opustili, co by se stalo s mým otcem? A s mou drahou rodinou, která by zůstala v Albě Lonze? Amulius by se nemilosrdně pomstil, na mých rukou by ulpěla jejich krev.“ „Tvůj otec je zbabělec. Svého bratra se bojí tak, že si nechal vzít trůn, aniž hnul prstem. Dovolil, aby si Amulius vzal všechno, včetně jeho dcery.“ „Bohové neobdařili všechny stejnou odvahou. Mému otci byl určen jiný osud.“ Mladík vzrušením zvýšil hlas víc, než bylo nutné. „To je co? Zbabělost? Skloněnou hlavu a zrak sklopený k zemi? Hanbu dívat se, jak se jeho vlastní dcery…“ „Jak se dcery zmocnil strýc?“ dokončila za něho Rhea Silvia. „To jsi chtěl říct?“
