Šenar zatáhl obě dřevěné závory na dveřích své pracovny na ministerstvu zahraničních věcí a pak vyhlédl z okna, aby se ujistil, že na vnitřním nádvoří nikdo není. Strážnému v předpokoji obezřetně nařídil, aby se vzdálil a hlídkoval až na konci chodby. „Nikdo nás nemůže slyšet,“ řekl Ašovi. „Nebylo by opatrnější setkat se jinde?“ „Musíme vzbudit dojem, že ve dne v noci pracujeme pro bezpečnost země. Ramses nařídil, aby úředníci, kteří nebudou přítomni bez závažného důvodu, byli okamžitě odvoláni. Jsme prostě ve válce, milý Ašo!“ „Ještě ne.“ „Král se už rozhodl. To je zřejmé! Přesvědčil jste ho.“ „V to doufám, ale buďme obezřetní. Ramses je někdy nepředvídatelný.“ „Naše divadélko bylo skvělé.

Můj bratr si myslel, že váhám a neodvažuju se jednoznačně vyjádřit ze strachu, že se mu znelíbím. A vy, naopak rázný a úsečný, jste můj nedostatek energie ještě podtrhl. Jak by nás Ramses mohl podezírat ze spojenectví?“ Spokojený Šenar naplnil dva poháry bílým vínem z města Imau, proslaveného svými vinicemi. Pracovna ministra zahraničních věcí nebyla na rozdíl od pracovny krále příkladem skromnosti: výplně židlí zdobené lotosy, dekorativní polštáře, konferenční stolky na bronzových podstavcích, zdi s malovanými sceneriemi lovu na ptáky v bažinách a zejména přímo záplava exotických váz z Libye, Sýrie, Babylonu, Kréty, Rhodu, Řecka a Asie. Byla to Šenarova vášeň. Za většinu těchto unikátních kousků draze zaplatil, ale jeho posedlost nemohla být nikdy ukojena.