Kniha Pouta osudu, anotace

Kniha Pouta osudu, on-line ukázka

Nadešel večer dobročinné taneční zábavy. V hale se sešli natěšení sloužící a netrpělivě čekali, až jim slečna Petherbridgeová přijde laskavě udělit povolení k odchodu. Konečně se objevila, v doprovodu majordoma Tallocka. „Velitelka přichází zkontrolovat jednotku,“ sykla Mary. Hospodyně prolétla skupinku znechuceným pohledem, vypovídajícím jednoznačně o jejím názoru na celou záležitost. „Lord a lady Brockenshawovi projevili nevídanou velkorysost,“ pronesla úsečně a důrazně. „Je mou povinností připomenout vám,“ propíchla Mary pohledem, „že reprezentujete Bosvenna Manor, a očekávám, že se podle toho zachováte. Žádné opíjení ani pomlouvání. Ať vás nenapadne přivést si sem společnost. V jedenáct třicet zamykám.“ Někdo vzadu otráveně zaúpěl. „Jestli někdo zůstane venku déle, musí se podle toho zařídit.

Ti, co zítra pracují, budou na svých místech včas, střízliví a náležitě upravení. Rozumíte?“ Skupinka sborově zamručela na souhlas. „To je vše, můžete jít.“ Zářijový večer byl příjemně vlahý, temnou oblohu krášlily třpytivé diamanty hvězd. Tak nádherně jasnou oblohu člověk spatřil pouze na venkově, daleko od města, kde čoudí tisíce komínů. Dřeváky, které si dívky nazouvaly na sváteční střevíčky, klapaly ve svižném rytmu, jak se chvátalo za zábavou. Podobné gesto od panstva ještě nikdo nezažil. Janey se držela vzadu – po Jamesově náhlém odjezdu ji přepadla stísněnost. Teď neměla naději, že ho alespoň letmo zahlédne nebo že se z ničeho nic objeví a promluví na ni. Nudné dny se táhly donekonečna.