Kniha Poselství krve, anotace
Lidé jsou hluboce zasaženi plíživou temnotou a spouští, kterou způsobil neznámý virus. Fallon vyrůstá ukrytá na farmě a netuší, proč se právě ona stala terčem surových gangů a fanatických skupin. Správně však předpokládá, že její život hraje mnohem větší roli.
Kniha Poselství krve, on-line ukázka
Fallon nešla spát, a jakmile si byla jistá, že Mallick odešel do své ložnice, vylezla oknem ven. Neměla v úmyslu lovit vlka – minulou noc po něm pátrala marně – potřebovala noční vzduch a les. Byla fyzicky unavená, ale pořád plná emocí. Duch jako by se vydal za vlastním cílem. Proklouzla stíny opadaných stromů, šuměním noci. V dálce zahlédla plápolající vatru. Klan skřítků hoduje a baví se. Možná tam jsou dívky jejího věku a mohla by si s nimi popovídat. Odvrátila se od záře a držela se ve stínu. V těle jí pulzovala energie, neúnavně a naléhavě jako bubínky v táboře elfů. Na hry či dívčí tlachy neměla pomyšlení. Vnímala hudbu srdce, noci a země, vnímala duše předků vznášející se tam a zpět průsvitným závojem. Noční tvorové, lovci a oběti, se plížili a číhali ve stínu s ní, holé větve nad hlavou praskaly jako staré kosti. Nebála se. Bytostně potřebovala splynout s nocí, pátrat po něčem dosud neviditelném.
Přejela si rukou po hlavě – ještě se nevzpamatovala ze šoku po ostříhání. Vlasy má kratší než bráškové! Stejně nepochopitelné nutkání jako ustřihnout si cop ji nyní hnalo k prozkoumávání lesa. Zamířila do ráje víl, ale tam ji to vlastně netáhlo. Bloumala dál, docela bez cíle, a snad i proto našla vlka. Šelma se sněhobílou srstí stála mezi dvěma stromy a upírala ostražité modré oči na vetřelce. Na krku se jí leskl zlatý límec. Fallon nemohla říct, že by vlk působil přátelsky, avšak na druhé straně pochybovala, že by ji Mallick poslal vystopovat zvíře, které by ji ublížilo. Navíc se ve vzduchu vznášely zvláštní, velmi silné vibrace – cítila je na kůži jako jemné mravenčení, podobně jako při rituálu. Asi proto se nebála.
