Kniha Pod africkým sluncem, anotace
Debora se vrací do exotického prostředí kávových plantáží v Keni, kde prožila dětství. Dozví se o dávném, pečlivě střeženém tajemství, které poznamenalo její předky i jednu domorodou rodinu. Při vzrušujícím pátrání odhaluje příběh zapovězené lásky, vražednou nenávist a sílu místních kouzel. Debora najde odvahu navštívit umírající šamanku, ale co všechno musí udělat, aby zrušila starou kletbu?
Kniha Pod africkým sluncem, on-line ukázka
Když mladá žena vešla do chýše, řekla uctivě: „Ne nie Wachera,“ – „To jsem já, Wachera,“ a podala své babičce tykev plnou třtinového piva. Stará žena nejprve skropila špinavou podlahu několika kapkami pro předky, napila se a řekla: „Dnes ti budu vyprávět o časech, kdy světu vládly ženy, a muži byli našimi otroky.“ Seděly v bledém světle, které procházelo otevřenými dveřmi kulaté chýše z hlíny a kravského trusu bez oken, a naslouchaly bušení deště do střechy z papyrových listů. Podle kikujské tradice starší Wachera předávala dědictví svých předků nejstarší dceři svého syna; a trvalo to již mnoho dní.
Učení začalo hodinami o magii a léčení – babička byla kmenovou šamankou a porodní bábou, starala se také o uctívání předků a střežila historii kmene. Jednoho dne se šamankou stane i tato dívka, mladá manželka, která nosí na zádech své první dítě. Zatímco v chýši naplněné kouřem naslouchala slovům své babičky, slovům, jež se neměnila po celé generace, přemáhala mladá Wachera svou rostoucí netrpělivost. Chtěla se na něco zeptat, ale přerušovat starší bylo zcela nemyslitelné. Chtěla se zeptat na toho bílého ducha, který se jí zjevil na kopci. Hlas staré ženy byl zastřený věkem, hovořila, jako by pěla oslavnou píseň, její tělo se kolébalo, až se jí po obou stranách oholené hlavy rozhoupaly dlouhé náušnice z korálků. Chvílemi se nakláněla dopředu, aby zamíchala polévku klokotající na ohni.
