Celé roky hledal Milo Talon muže, který zradil jeho rodinu. Když se mu ho konečně povede vypátrat, zjistí, že je z něj jen slepá troska, žijící na ranči s dcerou Barby. Když se Talon ocitne uprostřed ostrého sporu mezi rančery,  nehledě na minulost se rozhodne přidat na stranu muže, který mu tolik ublížil. Rozlišit ovšem, kdo je přítel a kdo ne, nebude vůbec snadné.

Závan větru rozvlnil trávu a já ucítil kouř. V divočině příznivé znamení… nebo začátek potíží. Káva mi došla předevčírem, zásobu jídla jsem vyčerpal včera a na hrušce sedla visela prázdná čutora na vodu. A už mě unavovalo neustále mluvit na svého koně, kdy se mi místo odpovědí dostávalo jen zastříhání ušima. Vyjel jsem na hranu skalního hřebenu a rozhlédl se po rozlehlé zvlněné krajině pod sebou, protkané několika vyschlými říčními koryty zvanými arroyo. V jednom z nich rostly tu a tam divoké mesquitové stromky. Ty v téhle zemi prakticky vždy znamenají blízkost vody. Na jejich luscích si totiž pochutnávají pouze mustangové a ti, pokud je něco nevyplaší, se jen vzácně vzdalují na víc než tři míle od vody.

Mesquity většinou čerpají živiny z koňského trusu, takže pohled na zeleň v údolí mě zahřál u srdce. A spatřil jsem i oheň, ukazoval k obloze přízračným prstem dýmu. Vyrazil jsem tedy při okraji útesu a hledal cestu do údolí. Skalní stěna zprvu klesala asi čtyřicet nebo padesát stop kolmo dolů a pak následoval strmý svah suti porostlé trávou, ale v podobných horských útvarech narazíte dříve či později na průrvu. I mně se to po chvíli podařilo a pustil jsem se dolů korytem vymletým záplavovou vodou, které často používala divoká zvěř. Bylo příkré, ale můj mustang žil až do svých čtyř let divoce v přírodě a takový terén pro něj byl jako procházka pažitem.