Kniha Nikdy tě neopustím, anotace
1806: Astrid Pooleová se v den své svatby stane obětí vraždy a s posledním dechem slíbí novomanželovi, že ho nikdy neopustí.
Současnost: Grafička Sonya se s úžasem dozvídá, že její zesnulý otec měl bratra, dvojče, který jí odkázal svůj viktoriánský dům a veškeré jmění. Poté, co Sonya dorazí na místo, zjistí, že spolu s majetkem zdědila i rodinné prokletí.
Kniha Nikdy tě neopustím, on-line ukázka
Na konci týdne přišla Sonya na domluvenou schůzku s Marshallem do jeho kanceláře. Už tu samozřejmě byla dřív a vždycky se jí líbila tamní starosvětská atmosféra. Nikdy ale neseděla v jednom z těch měkkých kožených křesel jako klientka. Marshall Tibbets měl hřívu prošedivělých hnědých vlasů, které si sčesával dozadu – Sonya si vždycky říkala, že to vypadá velice dramaticky – z přitažlivého, důstojného obličeje. Obvykle nosil obleky od Armaniho, upravené na jeho postavu se širokými rameny. Teď se opřel a zahleděl se na ni bystrýma hnědýma očima. Za jeho zády viděla matně šedou zimní oblohu. „Za poslední půlrok jste prožila řadu zvratů.“ „Tenhle je, myslím, největší ze všech.“ „Přinejmenším je jasný favorit. Než začneme, chci se vás zeptat, jak se máte. Doopravdy.
A nezapomeňte, vaše odpověď se nedostane mimo tyto stěny. Rozhovory mezi právníkem a jeho klientem jsou zcela důvěrné.“ „Upřímně řešeno nevím. Jsou dny, kdy se mi stýská po staré práci. Jindy – a takových dnů je většina – jsem plná nadšení z toho, že stojím na vlastních nohách. Občas jsem pořád strašně naštvaná na Brandona, ale pak přijdou dny, dokonce týdny, kdy na něj vůbec nemyslím. Mívám obavy, že se mi nepodaří vydělat dost peněz, abych udržela svoje podnikání nad vodou, ale zatím si vedu slušně. Ne skvěle, ale slušně, a to mi vyhovuje. Ale tohle?“ Rozpřáhla ruce. „Tohle tak trochu vyhodilo všechno do povětří a já nevím, jak to dopadne.“
