Kniha Nevěsta hříchů, anotace
Po vraždě rodičů vyrůstala Fenja v péči léčitelky Runhildy, od níž získala znalosti jak snímat hříchy z mrtvých. Když je ale zavražděna i Runhilda, zůstane Fenji jen kus látky s vyšívaným erbem, který vrah ztratil. Fenju spaluje touha po pomstě, proto se vydává na nebezpečnou cestu, na níž potkává Geralda. Ten tvrdí, že nositele erbu zná, a nabídne dívce pomoc. Může mu ale Fenja věřit?
Kniha Nevěsta hříchů, on-line ukázka
V Bavorském vévodství paprsky srpnového slunce v pozdním odpoledni již ztrácely sílu a nebyly schopné proniknout korunami stromů. „Tohle je dobré místo,“ rozhodla Runhilda. Před nimi se otevírala malá jeskyně, vchod napůl zarostlý křovím. Objevily ho náhodou díky tomu, že Rufus tu vyplašil lišku. Jeskyňka obklopená mohutnými stromy se nacházela pod vrcholem kopce. O pár kroků dál les už řídl a na úpatí mírného svahu mohly rozeznat vesnici. Mezi šťavnatě zelenými loukami se klikatil malý potůček. „Zajdi dolů a podívej se, jestli najdeš nerozkvetlou mátu. Přitom můžeš ve vesnici rozšířit zprávu, že jsou poblíž dvě léčitelky.
Třeba někdo potřebuje naši pomoc. Já tu mezitím připravím přístřeší. Moc se ale neloudej, brzy bude tma.“ Fenja zapískala na Rufuse a vyrazila na cestu. Pes vesele poskakoval v trávě, chňapal po motýlech, kteří mu tančili před nosem, čenichal u myších děr a rozhrabával krtince. Zjevně se tím bavil a jeho rozpustilost Fenje vykouzlila na tváři málokdy vídaný úsměv. Rufus jí vnesl do života hodně radosti. Tu a tam ulovil králíka a obohatil jim tak jídelníček. Ráda ho hladila po lesklé srsti a hlavně v noci si užívala teplo, které psí tělo vyzařovalo. Byl pro ni jako člen rodiny. Ne že by někdy nějakou měla. Kam její paměť sahala, vždycky byla jen s Runhildou.
