Kniha Nákaza, anotace
Alanu Vaughnovou, expertku NATO na infekční nemoci, vyšlou do Janova, aby vyšetřila těžce nemocného pacienta. Alana je v šoku, když zjistí, že jde o mor. Případ přisuzuje bioterorismu, dokud ji pátrání po prvním nakaženém pacientovi nedovede do středověkého kláštera. Nemoc se mezitím šíří mezi lidmi obrovskou rychlostí a konec epidemie je v nedohlednu…
Kniha Nákaza, on-line ukázka
Už je tu zas. Pozoruje každé šustnutí. Copak ten starej parchant nemá na práci nic lepšího? ušklíbla se v duchu Vittoria Fornerová, když balila technický výkres, který si strčila do podpaží. Ten zakrslý mnich se ometal kolem staveniště denně hned od chvíle, kdy dorazila první četa strhnout starý klášter. Jako obvykle je navlečený v černém benediktýnském hábitu s kapucí shozenou na ramena, takže je vidět holá lebka s řídkým věnečkem bílých vlasů. Každé ráno kolem deváté se přišourá se zrezivělou skládací židličkou v jedné ruce a s černou látkovou kabelou na rameni. Tu a tam si usrkne z termosky nebo se na chvilku začte do ohmatané kožené modlitební knihy.
Ale obvykle – jako třeba teď – jenom sedí poblíž vykopávek a sleduje okolní ruch jako holub na římse. Většinou je ten mnich nenápadný a patří k okolní scenerii stejně jako obří žluté bagry, hromady trámů, sutin a kamení. Dnes však Vittoria neměla na nezvaného diváka náladu. „Se n’è andata!“ houkne na mnicha a schoulí se do tenké větrovky, protože ji rozrazil další prudký záchvat zimnice. „Ta vaše zřícenina je definitivně pryč, staříku, je po ní! A pohřeb je u konce!“ Popravdě, Vittoria v duchu stále vidí starodávný klášter vybudovaný z cihel a kamení; tu prostou románskou stavbu, zpola zřícenou na jižní straně křížové chodby, kde se už před lety propadla střecha nad arkádami. Ano, klášter byl pobořený a zchátralý, ale jeho omšelá krása Vittorii přesto hluboce oslovila.
