Požár vypukl kolem třetí hodiny ráno. Plameny vyskočily, vzplály, rozhořely se, zaburácely a propadly se v troskách skoro dřív, než si toho kdo všiml. Když přiběhli dobrovolní hasiči se stříkačkou, nezbývalo jim už nic jiného než postříkat střechy sousedních domů, aby na ně oheň nepřeskočil. Dům Amesových praskal v plamenech jako rachejtle. Hasiči i běžní zvědavci, jaké požár vždycky přitáhne, se rozhlíželi po ozářených obličejích, jestli jsou mezi nimi pan a paní Amesová a jejich dcera. Každý si hned uvědomil, že nejsou. Lidé zírali na žířící spáleniště, představovali si tam sami sebe a svoje děti a srdce jim bušila až v hrdlech. Hasiči namířili hadice do plamenů, jako by ještě teď mohli zachránit nějaké tělesné pozůstatky.

Po městečku se rozletěla děsivá zpráva, že všichni Amesovi uhořeli. Při východu slunce se celé městečko tlačilo kolem dýmající černé hromady. Hasiči nepřestali pumpovat, aby ochladili zuhelnatělé trosky. V poledne mohl ohledávač mrtvol vkročit na mokrá prkna položená přes spáleniště a pátrat sochorem v promočených kupách dřevěného uhlí. Z pana a z paní Amesových toho zbylo dost, aby bylo možno s jistotou určit, že jde o dvě těla. Nejbližší sousedé ukazovali, kde přibližně býval Cathyin pokojík, ale třebaže ohledávač s řadou pomocníků prohrabali trosky zahradními hráběmi, nenašli jediný zub nebo kostičku. Velitel hasičů mezitím objevil kliky a zámek od kuchyňských dveří.