Kniha Na stárnutí nemám čas, anotace
Mila se chystá oslavit šedesátku v naprosté spokojenosti. Má spoustu přátel, prosperující firmu, je singl a má dvě dospělé děti. I když o jejich dospělosti začne mít vážné pochyby. Znenadání se k ní totiž nastěhuje syn s nevychovaným psem a zanedlouho i ubrečená těhotná dcera. Když se ke všemu vynoří z minulosti i bývalí partneři, Mile nezbude nic jiného než stárnutí ještě odložit.
Kniha Na stárnutí nemám čas, on-line ukázka
Pomaloučku se v mém životě šířil jarní pocit. Venku bylo jasněji, ráno to tam všechno cvrlikalo a pělo. Měla jsem okno otevřené co nejdéle a vzduch už nebyl lezavě studený, nýbrž příjemně svěží. Psí se důkladně zbavoval zimní srsti a často se protahoval na koberci. Také mně se zvolna vracela životní síla. Ještě se mi chvílemi trochu třásly nohy a zatvrzelý suchý kašel mě v noci trápil celé hodiny, ale to nejhorší jsem zřejmě měla za sebou. Prvního dubna bylo pondělí. Jednu ze svých spolupracovnic, Betti, statnou ženu kolem pětačtyřicítky s hlasitým, nakažlivým smíchem, jsem požádala, aby vzala z gruntu celý můj byt a provedla důkladný jarní úklid.
Já se na to cítila ještě příliš slabá, avšak měla jsem obrovskou potřebu čistoty, pořádku a svěžesti. Jakmile Betti dorazila, vzala jsem svůj laptop a mobil a stáhla se do své oblíbené kavárny. Při mátovém čaji – na kávu s mlékem jsem si ještě kvůli průduškám netroufala – jsem vyřizovala dotazy, psala předběžné návrhy nákladů a účty, a kupodivu mě čilý ruch kolem ani trochu nerušil. Naopak, vychutnávala jsem si kulisu přičinlivého shonu. Na rozdíl od zvuků v mém bytě, které od Leova návratu domů v sobě vždy skrývaly nebezpečí blížící se katastrofy, mě zdejší frmol nechával v klidu. Kolem poledne jsem si objednala polévku, pohodlně se opřela v židli a rozhlédla se kolem sebe.
