Z nitra rozlehlého bílého domu v koloniálním stylu stojícího ve stinné ulici, kde to vonělo kvetoucími divokými rostlinami, volala žena příjemným jižanským přízvukem: „TW Dva! Kde jsi? Máma potřebuje, abys hned zaběhl do obchodu.“ Chvíli bylo ticho, než zavolala podruhé: „TW Dva! Dvojko!“ Timmy Walker mladší neboli TW Dva či Dvojka byl dvanáctiletý kluk, který stál těsně při kraji lesa, jenž se přimykal ke dvoru za domem. Jít do obchodu? pomyslel si Dvojka. Měl na práci lepší věci než jet kvůli mámě na kole celou tu cestu tam a zpátky. Vlastně měl na práci daleko lepší věci. Otevřely se dveře na zadní verandu a zaskřípaly. „Dvojko, no tak, už ať jsi tady! Nenalákám tě ani na zmrzlinový pohár, až se vrátíš?“

To znamenalo velké pokušení, ale Dvojka se rozhodl provést, co měl v plánu, a pustil se po dobře známé stezce, která vedla z kopce ke dřevařské cestě a k potoku, který v četných meandrech protékal lesem. Připozdívalo se. Sluneční paprsky měděné barvy už dopadaly hodně zešikma, vzduch si však ještě uchovával horkost a panovalo lepkavé dusno. Dvojka držel v ruce starý otlučený dalekohled, který dostal od dědečka, a říkal si: Horko, dusno. To je dobré. Nejspíš se v tomhle večerním vedru dá čekat větší aktivita a bude to pokračovat až do noci. Zkontroloval své tričko a šortky s maskovacím vzorem a pomyslel si: Oblečení mám perfektní. Takhle bych se měl dostat fakt blízko, jsem na to dobře vybavený.