Kniha Na Plechárně, anotace
Seznamte se s hráči, děvkami, ožraly, pobudy – běžnými obyvateli ulice Na Plechárně – během hospodářské krize. Chtějí udělat radost svému příteli Doktorovi a rozhodnou se uspořádat pro něj oslavu. Naneštěstí se celá akce vymyká kontrole a je při ní zničen Doktorův dům i laboratoř. Úsilí získat si zpět jeho přízeň přinese ještě bláznivější nápad – přichystat novou párty. Komický i nostalgický příběh obyčejných lidí a jejich radosti ze života.
Kniha Na Plechárně, on-line ukázka
Ulička Na Plechárně v kalifornském městě Monterey je báseň a smrad, randál a skřípění, záchvěv světla a útržek hudby a síla zvyku a stesk a sen. Ulička je to bez ladu, bez skladu a halabala, všude jen plech a železo a rez a odštěpky nejrůznějších dřev, chodníky vesměs vymlácené, zahrádky samý plevel a haraburdí haldy, všude samá konzervárna z vlnitého plechu, putyka na putyce, restaurány, malé, zbožím přeplácané krámy, laboratoře, jakož i noclehárny. Osazenstvo uličky pak složeno je, jak bylo kdysi kýmsi podotknuto, z „kurev a pasáků, falešných hráčů a jiných prevítů“, čímž bylo míněno lidstvo ve svém úhrnu.
Kdyby se onen dotyčný byl podíval jinou skulinou, byl by mohl říci, že Na Plechárně sídlí „světci a andělé, mučedníci a lidé skrz naskrz bezúhonní“, a bylo by to totéž v bledě modrém. Ráno, když se rybáři vracejí s úlovkem sardinek, vplují do zátoky ztěžka se kolébající lodě s vlečnými sítěmi a jejich sirény spustí hotové peklo. Vrchovatě naložené lodě přirazí k pobřeží na místech, kde konzervárny smáčejí ve vodě své zadky. Příměr je vybrán uváženě, neboť kdyby konzervárny nořily do zátoky své otvory takříkajíc ústní, byly by krabičky sardinek vyměšované na druhém konci konzervárny, alespoň obrazně vzato, ještě odpudivější. Vzápětí se rozvřeští sirény konzervárny a muži a ženy bez rozdílu se o překot nasoukají do svých oděvů a úprkem se ženou na Plechárnu do práce.
