Kniha Na jménu nezáleží, anotace
Harry se v devíti letech stane zlodějem, aby pomohl své nemocné matce udržet střechu nad hlavou. Po její smrti se přestěhuje do Chicaga, kde pokračuje v loupežích. Neustálé střídání identit mu vyhovuje, protože se nechce na nikoho vázat. Dokud ale nepotká Mirandu. Co bude muset podstoupit, aby získal něco cennějšího než vše, co kdy ukradl?
Kniha Na jménu nezáleží, on-line ukázka
Jako osmiletý, ještě než se mu zhroutil svět, Booth napsal povídku – jednalo se o úkol do školy – o chlapci, kterému se splnilo přání, aby měl týden jen samé soboty. Povídka, za niž dostal jedničku s hvězdičkou, přesvědčila jeho matku, že se z něj jednou stane spisovatel. A ačkoliv se tato mateřská naděje podle Boothova realističtějšího názoru nikdy nenaplní, povídka i v ní popsaná radost toho chlapce zůstávaly jeho osobním vrcholem čirého štěstí. Krátký víkend s Mirandou je překonal. Procházeli se po klidném sousedství pod podzimním měsícem a vyměňovali si v jeho něžném svitu zasněné polibky. A ačkoliv oné kouzelné soboty vstali z postele až odpoledne, Booth jí připravil snídani a souhlasil, že koupí kávovar, pokud s ním Miranda stráví celý den.
S jejím souhlasem vybral french press. Uvažovali, jestli nezajdou na odpolední promítání v kině, ale nakonec si zaplatili film na internetu a dívali se na něj přitulení k sobě na pohovce v obývacím pokoji. A pomilovali se, jakmile se na obrazovce objevily závěrečné titulky. Miranda u něj zůstala a předvedla mu svou zručnost při krájení, když připravoval mexické fajitas k večeři. Když pak v neděli ráno ležel v posteli, myslel na toho chlapce z dávné povídky i na dokonalé štěstí, které spočívalo v tom, že se probudil do další soboty. „Mohli bychom předstírat, že je zase sobota.“ Měla hlavu položenou na jeho srdci a Booth si nebyl jistý, jestli ještě někdy dokáže spokojeně ležet v posteli bez ní.
