O čem kniha Mrtví umí mluvit je?

Cassie je pět let zaměstnaná jako asistentka na pitevně. Tato práce jí snad byla předurčena už od dětství, protože jako malá nosila domů mrtvá zvířátka. Snad to i souviselo s tím, že ve čtyřech letech přišla o rodiče a vychovávala ji babička. A kdo ví, jak se malé dítě vyrovnává se smrtí. A mimochodem… Nyní se učí vycpávat zvířata.

Cassandra tedy pracuje na pitevně a paradoxně má snad lepší vztah s mrtvými než s živými. K mrtvým se chová uctivě, povídá si s nimi. Zní to skoro morbidně, ale je to tak. Je velice empatická k pozůstalým, citlivě jim pomáhá v nejhorších chvílích, když se přichází se svými blízkými rozloučit. Jednoho dne, když jde připravit patologovi dalšího zemřelého, zjistí že nejde o cizího, neznámého člověka….

Kniha mě na první dobrou zaujala velice povedenou obálkou a především anotací. Velice mě zajímají příběhy, odehrávající se na pitevnách, soudních patologiích a podobně. Člověk se dozví spoustu zajímavých věcí, o kterých by běžně neměl ani tušení.

Příběh měl poměrně pomalý rozjezd a na můj vkus to trvalo celkem dlouho. Řekla bych, že až v polovině nabral větší grády a víc jsem se do děje ponořila. Kapitoly jsou psány ve třetí osobě jak z pohledu Cassie, tak z pohledu seržantky Flytové. Příběh obsahuje hodně psychologických momentů, na tom je i vystavěný. Čtenář se dozvídá jak postřehy z minulosti Cassie, tak i detektiva Flytové. Objeví se i pár prvků řekněme nadpřirozena, ale pokud to někdo nemá rád, nemusí se bát, nijak to knihu nesměruje do jiných sfér.

Za mě jde o průměrný psychologický román s prvky thrilleru, který má však zajímavý námět i zápletku. Takže přestože nejde právě o pecku, ráda knihu k přečtení doporučím. Navíc nejde o samostatný příběh, můžete se těšit na další pokračování osudů sympatické Cassie.