Zip velkého gumového pytle na těla se otevřel a odhalil dnešního prvního Cassiina zákazníka. Vzhlížely k ní zpola otevřené nevidoucí ženské oči překvapivě světlého modrého odstínu. „Zdravím vás, paní Conneryová.“ Cassie mluvila jemnějším tónem, než jaký nasazovala pro rozhovory se živými. „Jmenuju se Cassie Ravenová a budu se o vás starat, dokud zůstanete u nás.“ Nepochybovala, že ji mrtvá žena slyší, a doufala, že ji její slova trochu utěší. Včera večer se Kate Conneryová zhroutila, když se chystala ulehnout, a zemřela na podlaze koupelny – týden před padesátinami. Seriózní, upřímný obličej měla protkaný vějířky mělkých vrásek od smíchu a vlasy příliš jednolitě tmavé, než aby šlo o jejich přírodní barvu. Cassie zvedla oči k hodinám a zaklela.

Dnes se měl dostavit nový patolog, pomocný asistent Carl byl nemocný a bylo třeba připravit tři těla – tohle pondělí bude zřejmě v jednom kole. Přesto neuspěchaně svlékla paní C. noční košili přes hlavu a pečlivě ji složila do plastového pytle. Zaznamenala slabý čpavkový zápach potu nebo moči. Věci, jež měl člověk na sobě, když zemřel, bývají důležité pro jeho blízké, někdy dokonce důležitější než vlastní tělo, které si pozůstalí občas nedokážou plně propojit s živým člověkem. Mrtvola může působit jako prázdná schránka. „Musíme zjistit, co se vám stalo, paní C.,“ pokračovala Cassie. „Abychom dali Declanovi a vašim chlapcům odpovědi.“