Kniha Minecraft – Ostrov, anotace
Kdo jsem? Kde to jsem? A proč je všechno z kostek? Vyplavený na pusté dlouhé pláži, nemám moc času na přemýšlení, protože se začíná stmívat. Se západem slunce se vynoří nový, zvláštní svět – svět umrlců, kostlivců a nekonečného proudu žhavé lávy. Musím si obstarat něco k jídlu, ale hlavně se nechci sám stát kořistí… Zdejší řád a pravidla nedávají vždy smysl, jedině odvaha a nápady mi pomůžou odhalit tajemství ostrova a přežít.
Kniha Minecraft – Ostrov, on-line ukázka
Topím se! Probudil jsem se pod vodou, hluboko pod vodou, a to byla zároveň moje první vědomá myšlenka. Chlad. Tma. Kde je hladina? Kopal jsem všemi směry a snažil se najít cestu vzhůru. Kroutil jsem se a obracel, dokud jsem to nezahlédl: světlo. Kalné, bledé a velmi vzdálené. Instinktivně jsem vyrazil k němu a brzy jsem si všiml, jak se voda kolem mě projasňuje. Tam musí ležet hladina, tam je slunce. Jenže jak může být sluce… hranaté? To snad musí být halucinace. Možná nějaké zkreslení vodou. No a co? Kolik ti ještě zbývá vzduchu? Musíš se dostat nahoru. Plav!
Plíce se mi nadýmaly, mezi rty mi unikaly drobné bublinky a prchaly přede mnou ke vzdálenému světlu. Kopal jsem a drásal vodu jako zvíře v pasti. A už jsem to viděl – strop složený z vlnek, k němuž jsem se blížil každým zoufalým záběrem. Jsem k němu blíž, ale stále příliš daleko. Bolí mě celé tělo a plíce jako by mi hořely. Plav! PLAV! Prásk! Tělo se mi zkroutilo v náhlém náporu bolesti, která mi vystřelila od chodidel k očím. Otevřel jsem ústa ve zdušeném výkřiku. Sápal jsem se k doutnajícímu světlu a dral jsem se o nádech, o život.
