Kniha Minecraft – Hora, anotace
Osamocený průzkumník putuje nedozírnou ledovou tundrou. Brzy ale nastává temná noc, do níž vyrážejí nebezpeční mobové. Když před tou ohavnou cháskou uteče na vrchol hory, narazí na trosečnici Summer, která mistrovsky ovládá umění přežití v promrzlém kraji. Pokud se oba chtějí dostat domů, budou se muset naučit spolupracovat – jinak riskují, že přijdou úplně o všechno.
Kniha Minecraft – Hora, on-line ukázka
Čím víc jsem se přibližoval, tím silněji jsem cítil vůni lesa, což byla vítaná změna oproti sterilnímu, řezavému vzduchu v otevřené tundře. I když mi vítr vanul do zad, zalétaly ke mně blahé závany kůry a… borovic? Náznak vůně mízy jako prchavá připomínka parfémovaných čisticích prostředků z tamtoho jiného světa. A taky prázdnin. Těch velkých. Nevím jistě, jestli jsem tam doma nějak oslavoval, když začínaly prázdniny, ale spousta lidí to dělala. Po chvíli se vůně stromů, ke kterým jsem se blížil, docela vytratila a s ní i tyhle vzpomínky. Les to byl obrovský, záhadný a jako by mě zval, abych vešel.
Přidal jsem do kroku, prakticky jsem proklouzal kolem něčeho, co jsem v té chvíli považoval za mohutnou návěj sněhových bloků, a přešel jsem přes zamrzlou řeku do lesa. Když jsem se přiblížil, poznal jsem, že jde o jakousi verzi borovic. Přesněji řečeno to byly smrky, o kterých už jsem četl v jedné z příruček. Některé se krčily při zemi, podsadité jako trpaslíci, jiné se mi zvedaly vysoko nad hlavu. Hnědé kmeny a zelené čtyřhranné jehlice. Tmavé jakoby koncentrované barvy. Dělalo to na mě dojem, že se snaží uchovávat si barvu zrovna tak, jak jsem se já pokoušel uchovávat tělesné teplo. A kolik jich bylo! Když jsem na svém ostrově stavěl první dům, porazil jsem tam úplně všechny břízy, znovu zasázel mladé stromky, ty pak znovu pokácel a znovu vysadil.
