Wolfgangu?“ Ani nepípl. Kristepane! Stála jsem na chodbě a zírala s otevřenou pusou na ústí pistole zastrčené do brambory a manžela bez hnutí ležícího na podlaze s krvácející ranou na hrudi. Nemohlo být pochyb o tom, že je mrtvý. Spustil se prudký déšť a bubnoval do okna. Černě zbarvenou oblohu ozářil blesk. Trhla jsem sebou. No jasně! Já si nedopatřením odstřelím manžela, a co se rozpoutá? Bouřka. Kdykoli se v mém životě událo něco skutečně významného, pokaždé se rozpoutala bouřka. Když jsem propadla u matury, zhroutil se spolu s mým vnitřním světem pod náporem běsnících živlů i ten vnější.

V den svatby nás přímo před radnicí zastihl nečekaný liják a během několika vteřin mě proměnil z kvetoucí nevěsty ve zplihlou příšeru. Potřásla jsem hlavou a položila si otázku, jak se sakra mohlo stát, že mě Wolfgang tak zničehonic učinil vdovou. Jedno mi bylo jasné: já za to nemohla! Kdyby se sem nevplížil jako zloděj a nemával pistolí, k téhle nehodě by nikdy nedošlo! Kde se tu vlastně vzala ta brambora? divila jsem se a uvolnila provrtanou zeleninu z hlavně. V duchu jsem se snažila zrekonstruovat sled dějů. Stojím na prahu obýváku, zády ke dveřím od sklepa, hlasitě si prozpěvuju a skláním se s hadrem v ruce nad podlahou. Hudba náhle zmlkne. Oblohu prořízne blesk. Zahlédnu za sebou stín, polekám se, prudce se napřímím a uhodím vetřelce hadrem do tváře.